Autor: Jiří Stránský

Fotografické kurzy pořádám již pěknou řádku let a vystřídal jsem za ty roky už mnoho destinací. Jižní Amerika mezi nimi až do letoška chyběla a byla to opravdu škoda. Patagonie v našich jarních měsících, neboli v podzimních měsících na jižní polokouli, nabízí nejen poměrně stálé počasí, ale také nádherně vybarvené stromy a mnohem menší davy turistů. Vyhlédnuté jsem měl především dva národní parky v samém srdci obrovské Patagonie. Jeden se nacházel na území Chile a jednalo se o velice populární a hojně navštěvovaný park Torres del Paine. Druhým pak byl rozsáhlý národní park na území Argentiny s názvem Los Glaciares, který nabízel nejen velice atraktivní treky kolem ikonické hory Fitz Roy, Mekky všech horolezců, ale také úchvatný ledovec Perito Moreno.

Všechny obavy z proslavených větrných smrští a lijáků, které Patagonské hory trápí většinu roku padly hned druhý den, kdy nás po příjezdu do Torres del Paine přivítala azurová obloha a bezvětří. Pro fotografy se sice nejedná o nijak zajímavé podmínky, ale především brzká rána a večery nakonec dopadly z fotografického hlediska nad očekávání. Výhledy na mohutné hory byly naprosto dechberoucí a my si brzo místní přírodu zcela zamilovali.

Jestli samotné Torres zaujali svou otevřeností a prostorností, tak okolí slavného Fitz Roy mě osobně naprosto uchvátilo. Husté lesy drobných listnatých stromů, které hrály všemi možnými barvami podzimu, se staly velice vděčným popředím pro většinu pořízených fotek. A že to nezní dostatečně exoticky? Nikde jinde na světě jsem nepotkal nic podobného. Drobné lístky vybarvené do rudé červené či zlaté barvy a tvar stromů, jako by se o ně sto let staral japonský mistr na bonsai. Samotný Fitz Roy je vidět jen několik málo dní v roce a i my se první dny obávali, že odjedeme s nepořízenou, jelikož špička byla zahalená i při jinak jasné obloze. Třetí den se nám ale tajné přání vyplnilo a my si užili několikadenní fotografické orgie a prochodili okolí křížem krážem.

Patagonie se nám hluboce zapsala do paměti a každý z nás odjížděl s myšlenkou, že toto nemohla být poslední návštěva. A i já doufám, že opravdu nebude. V roce 2019 bych se sem velice rád opět vrátil i se všemi stejně nadšenými fotografy.