Tréninková abeceda díl 1. – Struktura sportovního výkonu

V posledních dnech je aktuální téma „mentálního tréninku“ a důležitost jeho zařazení do tréninkového procesu. Třikrát hurááá! Ono totiž za samotný výsledek v závodě není odpovědné jen prostoduché dupání do pedálů, tedy kondice. To, že může člověk stanout na stupních nejvyšších, ovlivňuje opravdu celá řada faktorů. Pojďme ale pěkně od začátku.

Sportovní výkonnost se formuje postupně a dlouhodobě (roky). V základu jí ovlivňují vrozené dispozice, vliv prostředí a samotný řízený sportovní trénink. Vrozené dispozice (výška, hmotnost, transportní kapacita kyslíku, temperament, intelekt,…) příliš neovlivníme. Tak jsme se narodili a basta. Podmínky životního prostředí jsou zase často již nastavené od dětství a minimálně do určitého věku s nimi nic neuděláme (miluju lyže, ale bydlím v Praze; chci být závodní plavec, ale nejbližší bazén mám 30 km; vybral jsem si drahý sport a domácí rozpočet na něj nestačí, atd).

Organizovaný sportovní trénink je tedy asi nejvíce formovatelným prvkem sportovní výkonnosti. Cílem sportovního tréninku je zvyšovat úroveň trénovanosti, která je základem pro aktuální sportovní výkon.

Struktura sportovního výkonu je doslova spleť či komplex uspořádání a propojení sítí vzájemných vztahů mezi jednotlivými komponenty samotného výkonu. Když si to co nejvíce zjednodušíme, tak sportovní výkon ovlivňují faktory somatické, kondiční, technické, taktické a psychické. Jejich společným znakem je to, že jsou (snad až na somatické) snadno trénovatelné a navzájem se prolínají.

V jednom sportu dominuje více technická připravenost (řekněme např. skoky na lyžích), v jiném zase somatická (sumo :-)) a v našem sportu bych si troufl říci, že kondiční faktor je stále zastoupen nejvíce, i když…

Somatika je asi nejvíce stálá a genetikou podmíněná. Somatikou se rozumí např. výška a hmotnost těla, délkové rozměry a poměry končetin (plavec Phelps by mohl vyprávět), složení těla ve smyslu svaly vs. tuk nebo rychlá vs. pomalá svalová vlákna, atd. Je pak velká škoda, když se např. dvoumetrový chlapík rozhodne dělat gymnastiku, ačkoliv somaticky by se hodil spíše na basket, kde by toho sportovně dokázal pravděpodobně mnohem více.

Technická připravenost by se rozhodně podceňovat neměla. Laicky lze říci, že správné provedení pohybu podstatně zefektivňuje výkon, tedy minimálně šetří síly. Některé sporty jsou na technickém provedení vyloženě postaveny (gymnastika, krasobruslení). Nicméně vzpomeňte jen, když některá etapa Tour končí pod kopcem. Francouzský nešťastník Pinot o tom ví své a i když jeho ostatní výkonové složky jsou prvotřídní, snaží se i ve své TOP výkonnostní třídě stále pilovat techniku jízdy na kole. Obecně řečeno, technikou by mělo všechno začínat. Nic se neodstraňuje hůře, než roky zakořeněné špatné pohybové návyky. Učte své děti nejdříve na kole jezdit, než z nich objemem sedřete kůži!

Taktikou se rozumí úspěšné řešení dané situace v průběhu závodu. Gymnasti či plavci sprinteři moc taktizovat nemusí, skokani o tyči už často vynechávají jednotlivé výšky a tím taktizují. Ve sportovních hrách má taktika možná i dominantnější roli než kondice. V cyklistice má taktika ale také obrovské zastoupení, zejména na silnici. Úroveň taktické vyspělosti znovu ovlivňuje řada prvků – zkušenosti (..už jsem tady jednou závodil..), paměť (..škoda, že si to už nepamatuju..), intelekt (..asi jsem úplně tupej :-)..), vnímání (..a nebo jsem měl 2 promile..). Často na závodech slýcháváme „dnes jsem měl vyhrát já.. ale pak nastoupili a já byl zavřenej“ nebo „být ten špurt o 50 metrů delší, tak..“. Jenže na to se historie neptá, že to dotyčný takticky prokaučoval. I u sportu se musí občas přemýšlet. Může to ušetřit spoustu rozhodujících sil do závěrečné fáze závodu.

O psychologické připravenosti je téměř škoda mluvit. Nadarmo se neříká, že hlava dělá půl výkonu. A těch tréninkových typů, co mají v deníku 20tis km, ale závod nikdy nevyhrály, známe každý dost. Umět ovládnout emoce, připravit se na svůj den „D“, zvládnout finální část závodu, ustát negativní vývoj závodu a obrátit ho ve svůj prospěch, nebo naopak namotivovat se ještě závodit, když už je konec sezóny a nám se nechce, tím vším se zabývá tato část sportovního výkonu. Důležitost psychické přípravy zdůrazňuje už jen fakt, že celá řada profesionálních sportovců spolupracuje se sportovními psychology.

Pro cyklistiku pravděpodobně stále ten nejdůležitější faktor – kondiční, si přiblížíme až příště. Nicméně ze všeho výše uvedeného vyplývá, že zajet dobrý výsledek není jen o tom, kolik jsem ten den měl normalizovaný výkon! Často i s nižší „watáží“ mohu porazit někoho fyzicky lépe připraveného, budu-li u toho závodění trochu přemýšlet, zvládnu svoje emoce a na kole se nerozbrečím nad každým ostřejším sjezdem.