Vysokohorský kemp Dolomity a Livigno 2017

… aneb Krvinky? Ke mně!!

Polovina prázdnin se nese vždy ve znamení vysokohorského sportovního kempu. Tentokrát jsme na konci července odjeli směr Corvara v italských Dolomitech, kde nás přivítalo dokonalé počasí a velmi útulný kemp v Colfoscu. Okruhy jako Sella Ronda přes věhlasné kopce Pordoi, Gardena, Sella nebo na druhý den okruh nad Cortinou přes Giao a Falzarego a nebo poslední den kolem Monte Cristallo okolo jezera Misurina na Tre Cime, to v nás zanechalo opravdu silné zážitky! Dolomity patří do škatulky „cyklistický ráj“.

Ve volném dnu jsme se autem přesunuli přes legendární Stelvio (i to byl zážitek) do centra všech sportovců – do Livigna. Již tradiční rodinný kempík nezklamal, stejně jako stále skvělé počasí  a tak se mohlo vyrážet na všechny možné strany, hlavně ale vždy do kopce. Jediný mrak za těch 10 dní, co jsme potkali, byl paradoxně na nejvyšším kopci široko daleko – Passo Stelvio, na který jsme se škrábali ze švýcarské strany. Nic z něj však nekáplo a tak jsme se mohli kochat panorámaty. Obávané Mortirolo překvapilo svou lidskostí (anebo jsme už v nohách měli tolik očekávaný dynamit), za to Passo Gavia trochu potrápila všudypřítomným horkem. Ani na švýcarskou stranu a kopce jako Julier či Albula se nezapomnělo.

Nicméně aby to nevypadalo, že se jezdilo jen na kole. Od rána nás celých 10 dní doprovázelo slunko a až neuvěřitelné teplo, ranní rozcvičkou jsme si udělali chuť na bohatou snídani. Po kole jsme se zase chodili koupat do jezera, protahovali se, cvičili jógu a jedli a povídali, co síly stačily. Legrace se užilo dostatečně, kilometrů i kopců se zdolalo požehnaně a počasí? To muselo být „cinklé“, protože jen co jsme vše naložili do auta a vyrazili vstříc domovu, tak se poprvé za celý pobyt rozpršelo. Konec dobrý, všechno dobré. Vzpomínky zůstanou a my už plánujeme prázdninový vysokohorský kemp na léto 2018, protože každý, pár dní po návratu domů, pochopil, proč je dobré jezdit do hor trénovat.